Antonov An-225 Mrija (Cossack)

Antonov An-225 Mrija, ukrajinsky Мрия (v překladu "sen"), v kódu NATO "Cossack" (v překladu "kozák"), je strategický nákladní letoun vyvinutý v Sovětském svazu během 80. let 20. století konstrukční kanceláří Antonov. Primárně byl letoun navržen pro Sovětský kosmický průmysl, pro převážení raketoplánu Buran a částí nosné rakety Eněrgija. Mrija byla v kontextu sovětského kosmického programu defacto ekvivalent letounu Shuttle Carrier Aircraft (SCA), letadlového nosiče raketoplánů, založeném na Boeing 747. Tyto nadměrně rozměrné náklady přepravoval na hřetě letounu a samozřejmě pro transport nákladu se využíval nákladový prostor letounu. Mrija nahrazovala letoun Mjasiščev VM-T, který předtím působil ve stejné roli.

Konstrukce An-225 Mrija byla založena na Antonov An-124 Ruslan, první kus byl dokončen v roce 1988, první zkušební let proběhl v prosinci 1988. 13. května 1989 letěla Mrija poprvé s raketoplánem Buran z letiště Žukovskij na kosmodrom Bajkonur. O měsíc později letěla Mrija opět s Buranem na leteckou přehlídku Paris Air Show do Paříže.

Mrija byla vyrobena pouze v jednom kuse, druhý rozpracovaný kus nebyl nikdy dokončen.

Díky svým rozměrům a výkonům umožnila Mrija přepravovat předměty u kterých bylo kdysi nemyslitelné, aby se přepravovaly vzduchem, jako jsou 130 tunové generátory, lopatky větrných turbín a dokonce i dieselové lokomotivy. Stal se také přínosem pro mezinárodní humanitární organizace pro svou schopnost rychle přepravovat obrovské množství nouzových zásob během několika operací na pomoc při katastrofách.

Jediný exemplář letounu Antonov An-225 Mrija byl na domovském letišti Hostomel 24. února 2022 zničen rusy v první den Ruské invaze na Ukrajinu.

Vývoj letounu

Antonov An-225 byl sovětskou konstrukční kanceláří Antonov navržen k přepravě součástí sovětského kosmického programu. Například součástí rakety Eněrgia, nebo raketoplán Buran. Byl vyvinut jako náhrada letadla Mjasiščev VM-T, konstrukčně vychází z An-124 Ruslan. Původní mise a zaměření letadla An-225 byl podobná s americkými Shuttle Carrier Aircraft (SCA) určenými pro přepravu amerického raketoplánu.

První zkušební let se uskutečnil 21. prosince 1988. S raketoplánem Buran poprvé Mrija vzlétla 13. května 1989, kdy ho převážela z letiště Žukovskij na kosmodrom Bajkonur. O měsíc později letěla s Buranem na leteckou přehlídku Paris Air Show do Paříže.

Provoz

Po zrušení kosmického programu Eněrgija-Buran byla Mrija v roce 1994 odstavena na Hostomelském letišti. Po modernizaci motorů a elektroniky se Mrija dostala opět do vzduchu až 7. května 2001, kdy provedla třicetiminutový let okolo letiště. 23. května 2001 obdržela certifikaci pro mezinárodní lety od Interstate Aviation Committee Aviation Register (IAC AR) a zahájila komerční provoz.

První let tohoto typu v komerčním provozu odletěl z německého Stuttgartu 3. ledna 2002 a letěl do Thumraitu v Ománu s 216 000 připravenými jídly pro americký vojenský personál. Toto obrovské množství hotových jídel bylo přepraveno na 375 paletách a vážilo 187,5 tuny. An-225 byl později kontrahován kanadskou a americkou vládou na přepravu vojenských zásob na Blízký východ na podporu koaličních sil.

Během roku 2016 Antonov Airlines ukončily spolupráci s Air Foyle a místo toho uzavřely partnerství s Volga-Dnepr. To zase vedlo k modrému a žlutému nátěru An-225, který byl přidán v roce 2009. Ty odpovídaly barvám ukrajinské vlajky a vedly k tomu, že se An-225 stal „okřídleným velvyslancem Ukrajiny ve světě“, slovy The New York Times.

Když pandemie COVID-19 zasáhla svět počátkem roku 2020, Mrija se podílela na záchranném úsilí tím, že prováděl lety za účelem převozu zdravotnického materiálu z Číny do jiných částí světa.

Modernizace a výroba dalších kusů

Vzhledem k ekonomickým problémům po rozpadu Sovětského svazu byla stavba druhého stroje přerušena v roce 1994 a jeho nedokončené pozůstatky byly zakonzervovány v továrně společnosti Antonov.

V roce 2006 se Antonov rozhodl k dokončení stavby druhého stroje, který měl vzlétnout v druhé polovině roku 2008, což ovšem nebylo realizováno.

V květnu 2011 projevilo o tento zakonzervovaný kus zájem ruské ministerstvo obrany a v srpnu 2011 si vyžádalo od ukrajinského výrobce Antonov konkrétní informace a podmínky, za jakých by mohla být druhá An-225 dokončena a modernizována. Z jednání nakonec sešlo.

V roce 2016 probíhala jednání s čínskou společností Aerospace Industry Corporation of China (AICC). Podle smlouvy měl Antonov dokončit rozestavěný kus a následně chtěli Číňané pokračovat v licenční výrobě. Dodané letouny prý měly být použity jako vypouštěcí platforma pro vesmírné satelity, podobně jako Pegasus.

Konstrukce

Mrija vychází konstrukčně z letounu Antonov An-124, kdy oproti němu měla zvětšený trup, prodloužena křídla přidáním nového centroplánu a kořene křídla s další dvojicí motorů, celkem šest motorů. Dále kvůli možnosti přepravy rozměrných těžkých nákladů byla použitá dvojitá svislá ocasní plocha.

Rekordy a srovnání s jinými obřími letadly

Obě hodnoty jeho maximální vzletové hmotnosti mu přinesly titul nejtěžšího letadla na světě, přičemž je těžší než dvoupodlažní Airbus A380, ačkoli Airbus plánuje na svém letadle A380 zvýšit maximální vzletovou hmotnost na 591,7 tun. Letadlo Boeing 747 Dreamlifter má větší objem nákladového prostoru, totiž 1840 m³.

Letadlo Hughes H-4 Hercules známé jako „Spruce Goose“ má větší rozpětí křídel a také větší celkovou výšku, ale je o 20 % kratší a kvůli použitým konstrukčním materiálům je i lehčí. Kromě toho letadlo „Spruce Goose“ letělo jen jedinkrát, a tak byl An-225 největším letadlem na světě, které letělo vícekrát.

Při letu z Prahy do Taškentu 16. června 2004 vezla Mrija svůj dosud nejtěžší náklad, když převážené zařízení pro budovaný ropovod mělo hmotnost 247 tun.

Specifikace An-225 Mrija

Technické údaje

• Posádka: 6 osob (pilot, kopilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista)
• Kapacita:
  • cca 60–70 osob (doprovod k nákladu v kabině v zadní části trupu nad nákladovým prostorem), nebo
  • 254 tun vnitřní náklad, nebo
  • 200 tun externí náklad
• Rozpětí: 88,40 m
• Délka: 84,00 m
• Výška: 18,20 m
• Hmotnost prázdného stroje: 285 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 640 000 kg (do roku 2001: 600 000 kg)
• Pohonné jednotky: 6 × dvouproudový motor Progress D-18T, každý o tahu 229 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 850 km/h
• Cestovní rychlost: 800 km/h
• Dolet: 9 600 km (s nákladem 100 tun v trupu)
• Přeletový dolet: 15 400 km
• Dostup: 11 000 m

---

Copyright © 2010-2023 Michal Zobec, ZOBEC Consulting. Všechna práva jsou vyhrazena.

Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions © WikiMedia Foundation.

Aktualizace

Aktualizace 24.4.2023

První vydání článku.